Honování bylo z historických důvodů chápáno jako „něco jiného“ než broušení, přestože v dnešní době jsou praktické aplikace honování i broušení od sebe těžko odlišitelné. Velmi nejednoznačně se k „definici“ honování staví i česká a zahraniční literatura.

Historicky platila základní poučka o honování jako o „silovém“ procesu, kdy operátor stroje nastavoval otáčky, oscilaci, maximální osovou sílu či přítlak honovací hlavy a sledoval čas honování. Primární byly dosažené vlastnosti honovaného povrchu, čas honování byl vedlejší. Naopak „tradiční“ brusič nastavoval tloušťku vrstvy materiálu, kterou chtěl odebrat a nezajímaly ho působící síly resp. „tlaky“ při broušení. Tato hranice ale dnes splývá, jelikož moderní honovací stroje umožňují nastavovat stejné parametry, tj. záběry, posuvy a rychlosti, na které jsme zvyklí z broušení.
Co tedy zbývá, je zmíněná „tradice“, kdy se u charakteristických součástí, např. ozubených kol, kroužků ložisek, převodových hřídelí a u typických uspořádání strojů vždy hovořilo a bude hovořit o „honování“.
Jak se třídí honování?
Existuje mnoho variant honování, které se různými způsoby třídí do kategorií. Na českém trhu jsou nejčastější tyto varianty honování:
honování děr přímými honovacími segmenty v honovací hlavě (např. díry ozubených kol, kroužků ložisek atd.),
honování profilové, např. honování oběžných drah kroužků ložisek dvojicí hrubovacího a dokončovacího segmentu,
honování „bezhroté“, např. písty tlumičů převážně průběhovým způsobem,
honování ozubených kol honovacími prstenci.
V zahraničí se vyskytuje také honování rovných ploch buď segmenty, nebo speciálními jemnozrnnými hrncovými kotouči (které má však český brusič tradičně zažity jako jemnozrnné „brousicí“ kotouče).
Pro všechny honovací nástroje je charakteristická jejich jemná zrnitost, která se v případě konvenčních brousicích zrn pohybuje v rozmezí 100-4000.
Dalším typickým častým znakem honování je oscilující pohyb honovacího nástroje, který může nabývat různých amplitud (tj. vzdáleností mezi úvratěmi) a frekvencí. Díky oscilaci vzniká „typický“ rybí vzor na honovaném povrchu.
V německé literatuře se navíc setkáme s dalším detailnějším dělením na honování s dlouhou a krátkou amplitudou, přičemž druhá kategorie je ztotožňována se superfinišováním.
Firma Turbin s.r.o. nabízí honovací a superfinišovací nástroje z konvenčních korundů, karbidů křemíku, syntetického diamantu či kubického nitridu boru. Honovací nástroje vyvíjíme ve všech případech na míru našim zákazníkům z důvodu velké citlivosti procesu honování na chyby, zejména pak nevhodně zvolené specifikace nástrojů.
V případě zájmu kontaktujte naše regionální zastoupení.